Jaký dispečink byl a jaký je dnes?

V 19. století, umožnil rozvoj průmyslu a techniky, aby zaměstnanci pracovali i pod umělým osvětlením. Rovněž začal být kladen důraz, aby pracovníci byli na pracovišti již za časných ranních hodin. Problém byl ale v tom, že budíky byly drahé a nespolehlivé.

Hrozilo, že nebohý dělník zaspí. K tomuto účelu byli najímáni klepači (Knocker-upper), jejíchž pracovní náplní bylo v určený čas člověka vzbudit. Využívali se různé řehtačky, dřevěné palice k bušení do vrat a podobně. V případě že člověk spal v patře, používaly se k zaklepání na okno dlouhé tyče. Jistá Mary Smith používala foukačku, pomocí níž plivala do okna suchý hrách. Mary pracovala ve východním Londýně ještě ve 30. letech a vydělávala 6 pencí týdně.

Naše společnost nepoužívá tyto zajímavé, ale staré prostředky. Naší dispečeři pracují v systému HEDURIO a pozdní nástupy máme pod kontrolou.

Jsme rádi, že naší zaměstnanci komunikují s dipsečinkem a zvedejí hovory hovory. A nemusíme jít cestou řechtaček a hrášku.